Marktredwitz leží v údolí říčky Kösseine, situovaný do vzrušující krajiny středohoří mezi pohořími Smrčiny a Kamenný les, vzdálených jen několik kilometrů od hranice s Českou republikou. Geografická a politická poloha města Marktredwitz byla odjakživa určována hranicemi. Tato skutečnost ovlivňuje historii města a jeho vývoj dodnes, obzvláště těch téměř 500 let, kdy byl Marktredwitz pevně spojen s městem Cheb a v blízké správní oblasti Sechsämterland měl status enklávy.

První úřední zmínka o Marktredwitzu, tehdy zvaném Redwitz, pochází z roku 1140. V souvislosti s darováním obce markrabětem Dietpoldem III., vlivným šlechticem z bavorského Nordgau, nově založenému klášteru Waldsassen, se jeví Redwitz jako nejsevernější farnost regenburgského biskupství a současně jako centrum církevního a sídelněpolitického zpřístupnění.
Poloha Redwitzu na důležité obchodní cestě z Norimberku do Chebu zpočátku zvýhodňovala vývoj města. Rychle tak vznikl malý trh podél staré silnice.

Počátkem 14. století byla osada pod vlivem kláštera Waldsassen, jemuž císař Ludvík Bavorský v roce 1339 předal Redwitz se všemi právy do vlastnictví. Jen o rok později byl Redwitz prodán říšskému městu Cheb. Toto spojení trvalo do roku 1816.

Město těžilo ze svého nového postavení. V roce 1384 obdrželi obyvatelé Redwitzu pod vedením chebského starosty Adama Junckera Magistrátní ústavu podle chebského vzoru s dalekosáhlými samosprávními právy. Také celní výhody mezi Norimberkem a Chebem byly převedeny na Redwitz. Tím se vyvinula rozkvétající osada, „takřka bezchybný malý Cheb", jak se zmínil v roce 1692 Johann Will ve svém díle „Teutschen Paradeis" (Německý ráj).

Četné války, odehrávající se v bavorsko-české hraniční oblasti, neušetřily ani Redwitz. Poté, co přestál husitské nájezdy téměř nepoškozen, zanechává Landshutská následovnická válka, která svými následky dosahovala až do Čech, strašné škody. Nejhorší bylo ale pustošení Třicetileté války. Ve své kronice podobné deníku popisuje marktredwitzký starosta Georg Leopold obšírně události té doby.

Třicetiletá válka neovlivnila Redwitz jen povrchně. V roce 1560 přešel Redwitz stejně jako říšské město Cheb k evangelickému náboženskému vyznání. Když se ale Cheb roku 1627 pod tlakem protireformace vrací zpět ke katolicismu, snaží se k tomu přimět i Redwitz. Jen díky ochraně bavorského markraběte se Redwitz mohl vzepřít proti vrchnosti říšského města - svazek s Chebem se uvolňuje.

18. století se vyznačuje budováním a pozdním hospodářským rozkvětem, především v oblasti hornictví a zpracování železa. Založení Chemické továrny Marktredwitz v roce 1788 je důkazem počátků industrializace.

Od roku 1763 je Redwitz pod českou správou válečného úřadu Loket a je kromě toho stanovištěm rakouské vojenské posádky. Pro tyto vojáky věnovala císařovna Marie Theresie osobně kostel, který nese její jméno. Postaven ve stylu českých venkovských kostelů a jako jediný katolický kostel ve stylu rokoka v oblasti Sechsämterland je tato stavba dnes jedinečnou pozoruhodností města Marktredwitz.

V roce 1816 spadá Redwitz pod Bavorské království, což je výsledkem jedné z posledních úmluv Vídeňského kongresu. Pro městečko, které již tak trpělo hospodářskými následky napoleonských válek, to znamenalo ztrátu všech stávajících svazků a výhod. Zároveň se tak město ocitlo na úplném okraji Bavorska, takže obchod, řemeslnictví i průmysl začaly stagnovat. Tento stav změnila teprve stavba železnice. Kolem roku 1875 byla vybudována pro Redwitz výhodná trasa, která město napojila na nejdůležitější dopravní spojnice. Hrdě se dnes Marktredwitz sám nazývá "železniční točnou Evropy". Narůstající osídlení průmyslem na přelomu století, stejně jako rozšiřující se výstavba místních podniků během několika málo let počet obyvatel Redwitzu zdvojnásobily.

V roce 1907 byl Redwitz povýšen na město. Po staletí užívané označení „Markt" se stalo součástí názvu města. V roce 1919 dosáhl Marktredwitz svobody okresu. Další  rozmach se projevil vybudováním nových veřejných budov, především sociálního zaměření, za zmínku stojí např. městská nemocnice, městský domov pro seniory a četné obytné budovy.

Rozhodujícím zásahem do historie města byl konec 2. světové války. "Železná opona" na hranici s Československem a hranice východní a západní zóny způsobily, že se Marktredwitz stejně jako celý region Severovýchodní Horní Fransko ocitly na samém okraji západního světa.

Četní vyhnanci, kteří našli v Marktredwitzu nový domov, dávají městu nové impulsy a strukturu. Se svým Chebským kulturním domem a pravidelnými Dny Chebska, které se v Marktredwitzu konají, se město stalo symbolem ztracené vlasti obzvlášť pro tyto obyvatele Chebska.

Prostřednictvím oblastní reformy v roce 1972 byl Marktredwitz začleněn do správy zemského okresu Wunsiedel a obdržel status Velké okresní město. Do roku 1978 následuje rozšíření městského obvodu o sedm doposud samostatných obcí, mezi které patří Brand u Marktredwitzu a Lorenzreuth, stejně jako některé obecní části.

Navzdory dočasně nevýhodným podmínkám se v Marktredwitzu vyvinula široká paleta průmyslu. Z tradičních oborů, jako je textilní, porcelánový a strojní průmysl, vznikla vysoce specializovaná HighTech-výroba. V Marktredwitzu najdete od nejnovějších výrobních programů až po nejmodernější technická vybavení medicíny. 

Jako nákupní a vzdělávací centrum se základní školou, gymnáziem a učilištěm je město Marktredwitz současně přitažlivým bodem pro široké okolí a jako rekreační oblast výchozím bodem pro četné výlety a pěší turistiku.

Pozitivní vývoj města vedl k tomu, že byl Marktredwitz zařazen se sousedním městem Wunsiedel jako "možné důležité centrum" do Zemského programu rozvoje.

Otevření hranic na východ, obzvlášť s Českou republikou, a budoucí rozšíření Evropské unie směrem na východ vytvořily pro Marktredwitz nové perspektivy. Za hranicemi vznikly četné nové kontakty v nejrozmanitějších odvětvích. Především ale mohly být na základě společné historie navázány nové kontakty s městem Cheb. Zatím snad nejzajímavějším projektem bylo v roce 2006 pořádání Krajinné výstavy bez hranic mezi městy Marktredwitz a Cheb.

Jako sídlo organizace EUREGIO EGRENSIS - pracovní sdružení Bavorsko, je Marktredwitz centrem přeshraniční spolupráce se západočeským regionem (Egerland = Chebsko), jižním Saskem a Duryňskem, stejně jako se severovýchodním Bavorskem. Nově vzniklé Kompetenční centrum Východ-Západ (Ost-West-Kompetenzzentrum) v Marktredwitzu slouží jako centrální instituce pro mezinárodní hospodářskou výměnu, zvlášť pak s Českou republikou.

V nově upraveném Muzeu Chebska - Egerlandmuseum   je prezentována historie kultury tohoto regionu od společných kořenů přes současné dějiny až po práci organizace EUREGIO EGRENSIS.

Zajímavé pohledy z dřívější doby najdete pod Blick zurück